Svět folkové muziky má dvě strany. Zatímco jednou je zašlý, prachem pokrytý papír plný kaněk od autorů, kteří do něj psali, vzbuzující zájem pouze těch, kteří si jej pamatují z dob jeho největší slávy, druhou je svět současných mladých muzikantů zakládajících si na příjemné muzice, citlivém textu a spoustou energie, které přenáší mezi diváky.
Jednou z těchto mladých zpěváků je sympatická Lucie Redlová, bývalá hráčka v kapele Docuku a současně sólová zpěvačka, která vstoupila na svou hudební cestu debutovým albem První, poslední.
Jak se máš Lucko?
LR: Mám se skvěle, vypadá to, že konečně už bude léto, takže super…
Proč a o čem vlastně zpíváš?
LR: Protože mě to baví, tíhnu k tomu odmalička. Zpívám většinou texty, které mi píšou mí textaři Radka Bzonková a Jakub Horák. Radka píše texty spíš básnické. O životě, o lásce, vztazích, ale třeba i o vdově po jednom ruském disidentovi. Jakub má zase texty víc písňové, ale témata se vlastně nemění, je to můj vrstevník a řeší asi podobné problémy…
Neživíš se ale jenom zpěvem, pracuješ k tomu?
LR: Pracovala jsem. Studovala jsem ekonomii na Karlovce a pak dělala tři roky ve dvou různých občanských sdruženích. Vedla jsem finance, připravovala rozpočty a tak dále. Teď jsem zatím na volné noze a budu hledat nové možnosti.
Nebylo to těžké? Skloubit práci a zpěv?
LR: Bylo, ale jelikož jsem měla snížený úvazek a volnou pracovní dobu, tak to šlo dohromady. Mohla jsem si pak skládat čas podle toho, kde jsem hrála. Hrát ve středu večer v Ostravě a ve čtvrtek ráno jít do práce v Praze by bylo trošku nereálné. Zkrátka volná pracovní doba je pro mě základ.
Jsi dcera slavného zpěváka Vlasty Redla, nebojíš se, že bys šla pořád v jeho stínu?
LR: Jsem sice jeho dcera, na druhou stranu každý kdo mě trochu pozoruje, vnímá, že se tím jménem nijak neoháním, spíš naopak. Ne, že bych to tajila, spíš jen možná až úzkostlivě dbám na to, aby mi nešlapal chodníček. Jdu vlastní cestou. Dělám svoji muziku, dělám ji sama (resp. s jinými lidmi). Jestli s tím má někdo problém, tak s tím už nic nenadělám.
Ve svých písničkách kombinuješ lidovou hudbu, bigbít a folk. Máš ještě nějaký jiný styl, který by tě bavil?
LR: Od té lidové se poslední dobou spíš odkláním, protože jsem loni v září odešla z Docuku a chci se věnovat spíš původní tvorbě. Svou hudbu bych zařadila asi mezi folk/rock, nevím jak to jinak nazvat.
Když hraju sama s kytarou a mandolínou je to spíš folk, ale doma ve Valašském Meziříčí mám kapelu, ve které hrajeme ve složení basa, bicí a když se sejdeme všichni, tak i elektrická kytara s Martinem Knorem, kterého si půjčuji z Mňágy a Žďorp, takže to už je docela bigbít.
Nebránila bych se experimentům třeba s elektronikou, ale zatím to neumím.
Jsi z generace mladých hudebníků. Máš nějaké oblíbence třeba z generace našich rodičů?
LR: Jasně, vyrůstala jsem klasicky na Nohavicovi, Nedvědech, ale to už je minulost. Teď jsem jinde a spíš se právě dívám po svých vrstevnících. Starší muzikanti totiž podle mě trošku ustrnuli v oné době. Víc mě zajímá, co je nového.
Nedávno jsem třeba narazila na kapelu Zrní, která mě úplně okouzlila. Hodně podobní jsou třeba Bratři Orffové, kteří dělají skvělé písničky. Pořád jsou to písničky. Není to žádný heavy metal, nebo tak, ale přitom to pro mě nejsou žádné folkařiny. Je to prostě strašně zajímavé spojení.
Co třeba Jana Kirschner?
LR: To už je pro mě takový pop – ale dobrý pop, nemyslím to zle. Znám ty hitovky co běží v rádiu a tak, ale mám doma snad jednu její desku, kterou jsem si pustila tak dvakrát.
Tvoje debutové album zaznamenalo celkem úspěch. Chystáš nějaké další?
LR: Chystám, ale zatím je to spíš v plenkách, takže bych to nerada zakřikla… Teď v dubnu to byly dva roky od vydání toho prvního, takže by to asi chtělo na jaře udělat něco dalšího. Teď budu dávat dohromady materiál a peníze.
Máš letos asi hodně nabitý program.
LR: Abych pravdu řekla, tak svého hraní jsem letos moc neměla. Spíš jsem jezdila po festivalech jako divák. Třeba teď jsem byla týden v Náměšti nad Oslavou, na festivalu Folkové prázdniny, které už ale podle mě dávno nejsou folkové a pokud, tak jen v tom dobrém slova smyslu. Slyšela jsem tam tolik skvělých kapel, o kterých jsem do té doby vůbec neslyšela, a které mě úplně dostaly!
Můžeme tě ještě někde tohle léto vidět?
LR: Zrovna tenhle víkend je celkem nabitý. V pátek (5.8) jsem v Telči, v sobotu (6.8.) v Poličce. Další víkend mám v sobotu 13. 8. za Prahou Křič fest, což je akce, která má oživit místní pivovar v Chříči. Potom už odlétám na dovolenou a do 1. září jsem pryč.
| < Předchozí | Další > |
|---|
