Lucie Redlová

Jsem zpátky z festivalu v Banátu a nevím, který ze zážitků napsat dřív, tak to vezmu stručně naráz!
- to, že člověk jede 1000 km, aby dojel do vesničky, kde se mluví česky, je přinejmenším fanscinující!
- místní byli super, bylo vidět, že jsou rádi, že tam jsme (trochu jsme se báli, aby je těch 500 (?) lidí v normálně třistahlavé obci neobtěžovalo)
- příroda krásná, kopečky jak u nás na Valachách
- festival jako takový byl skvělý, já jsem si splnila jeden malý sen (zazpívala Měsíc s Mňágou) a navíc vytvořila hattrick - každý den na pódiu (čtvrtek s Mňágou, pátek můj koncert, sobota vokály s Květy) :-)
- cesta tam i zpět autobusem s názvem LUCIE REDLOVÁ neměla chybu :-)
Příští rok pojeďte taky!!

Chcete-li nám poslat hlas, tak na rádiu Čas můžete hlasovat každé 3 hodiny, na Proglasu z jednoho emailu. Děkujeme za vaše hlasy!

Bylo to asi takto: doslechla jsem se, že Mňága připravuje ještě rozšířené vydání CD Dáreček, tedy coververze svých písní. No a tak jsem na jednom společném koncertě oznámila Petrovi, kterou píseň si zamlouvám, a on kupodivu hned souhlasil. A dokonce to vypadá zase na zaoceánskou spolupráci, takže - RADOST (až na kost a made in Valmez k tomu)!

Z jedenácti po sobě jdoucích dnů jsem strávila 8 na festivalech - nejprve v Rudolstadtu a pak v Ostravě na Colours. Každý je jiný, oba jsou super, ještě jsem to všechno úplně nevstřebala, snad se dokopu tady zveřejnit nějaké tipy. No a teď mě čeká týden v Náměšti nad Oslavou, kde se budu opět starat o zahraniční muzikanty (krom toho, že tam v pondělí 23. hrajem). A nejlepší na tom je, že mi letos připadli Nicolas Pellerin et les Grands Hurleurs, jejichž koncert mě nadchl vloni právě v Rudolstadtu, a Shtetl Superstars, o které jsem se v Náměšti starala vloni (zde je výsledek naší spolupráce). Vesmír je opravdu propojený...

Když už jsme v té Kostnici, navštívila naše valašsko-ruská výprava nejzápadnější výspu Valašska, a to dům Erwína Hrušky s jeho ženou Jarkou v rakouském Eggu pod Alpami. Erwin je velký znalec valašské hudební scény (no nejen valašské, ale o té napsal i encyklopedii a chystá druhý díl) a ačkoli emigroval v roce 1989, je se všemi v kontaktu a má absolutní přehled o tom, co se ve Valmezu na hudební či společenské rovině děje. Povídali jsme si a bylo to, jako bychom byli někde v Poličné! Nebo, jak dodala Radka, "maximálně na Juřince!". Navíc se zjistilo, že nejlepší kamarád otce od Jarky je můj děda Brunek a už u nich taky byl. No co k tomu říct, prostě svět je malý a ti, co se mají potkat a prožít spolu příjemné chvíle, se nakonec vždy potkají!!