Lucie Redlová

Lucie Redlová: První poslední

Talentovanou zpěvačku, skladatelku a multiinstrumentalistku jsme doposud mohli slýchat zejména na koncertech a nahrávkách její domovské valašskomeziříčské kapely Docuku, případně jako hosta Žambochů. Na svém prvním sólovém albu se však trochu nečekaně spojila s muzikanty z populární irské skupiny The Walls. Její frontman Steve Wall se stal producentem a poskytl i své dublinské studio, ve kterém vznikly základy nahrávek. Poněkud neobvyklé hudební setkání Dublinu a Valašského Meziříčí, které před časem proslavili Glen Hansard s Markétou Irglovou, tak píše svoji další kapitolu.

Přestože album „První, poslední“ nepřináší žádný hit srovnatelný s Otevřte sa, mraky, se kterým Lucie Redlová zazářila na posledním albu Docuku (Domrtě!), je poslech tuctu jejích nenápadných písní záležitostí více než příjemnou. Na první poslech zdánlivě nic převratného. Ale přiznejme si – první album Norah Jones si cestu k srdcím posluchačů hledalo pěkných pár měsíců. I písně Lucie Redlové skrývají kdesi uvnitř podobného ducha a jsou schopny vnímavému posluchači postupně odhalit svoji vnitřní krásu. Autorka své písně rafinovaně a precizně utkala z tónů se zkušeností protřelé profesionálky. Chce to jen jediné – najít si čas a zaposlouchat se.

Zatímco o melodie se postarala Lucie sama, texty našla u generačně spřízněných poetů Radky Bzonkové, Jakuba Horáka a Lady Hiclové. Nepřinášejí sice žádnou zásadní generační výpověď, tu a tam občas mezi slova pronikne slovní vata, dobře ale zapadají do světa dívky – ženy a ve výsledku tak působí velice přesvědčivě.

První, poslední je také skvělým důkazem pěveckého talentu Lucie Redlové. Kontrast jejího příjemně přidrzlého dívčího hlasu s (povětšinou) střídmým hudebním doprovodem dává písním punc originality a zvláštní a neobvyklý náboj.

Vedle Lucie Redlové, která na albu nejen zpívá, ale také hraje na kytary, mandolínu a klavír, se nahrávání zúčastnil celý zástup skvělých muzikantů. Základy nahráli s Lucií tři členové The Walls, postupně se přitáčely další nástroje. Povedlo se to skvěle, aranžmá jsou vyvážená, nikde nic nechybí ani nepřečnívá. Průzračné folkrockové pojetí písní postavené na kytarách příjemně obzvláštňují křehký klavír Petra Ostrouchova (nejvýrazněji asi v titulní písni), jeho klasická kytara, akordeon Michala Mihoka a další muzikanti. Svým zpěvem i tamburínou se připojil i Milan Cimfe, který se jinak zasloužil o výborný zvuk všech nahrávek.

Podařený je také obal laděný do odstínů hnědé barvy. Nechybí v něm kompletní texty ani podrobné informace o muzikantech zúčastněných na jednotlivých stopách. O průvodní text se postaral Jiří moravský Brabec, který sleduje hudební krůčky Lucie Redlové už pěknou řádku let. Pokud byste hledali její fotografii, najdete ji – ukrytou uvnitř mezi texty – tajuplně se usmívající a s očima cudně uhýbajícíma, jako by nicméně říkala: „Pane, no to mě neznáte, pane, drápy mám zaťaté…“

Lucie Redlová: První, poslední

Negativ, s. r. o., 2009

Podzim první, poslední * Beowulf * Pilot * Bojím se * Samičí blues * Před usnutím * Julka a Marína * Zpívá * Balkánská * Vím * Jarní řeka * Vrba

Steve Wall (kytara, el. kytara, klasická kytara, perkuse, bonga, syntetizátor, programování, zpěv), Jon O´Connell (baskytara), Rory Doyle (bicí, perkuse, bonga), Petr Ostrouchov (klasická kytara, klavír), Inka Tognerová (zpěv), Milan Kuchynka (zpěv), Petr „Pepíno“ Valášek (basklarinet), Michal Myhok (akordeon), Milan Cimfe (perkuse, zpěv)